Náhrada mzdy za nemoc 2023: Kompletní průvodce výpočtem

Základní podmínky pro náhradu mzdy

Zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy za nemoc od zaměstnavatele v prvních 14 kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti. Tato náhrada mzdy přísluší pouze za pracovní dny a za svátky, za které zaměstnanci jinak přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí. Základním předpokladem pro získání náhrady mzdy je existence pracovněprávního vztahu se zaměstnavatelem, přičemž zaměstnanec musí být účasten nemocenského pojištění.

Pro získání náhrady mzdy musí zaměstnanec splnit několik zásadních podmínek. První tři pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti jsou takzvanou karenční dobou, během které zaměstnanci náhrada mzdy nenáleží. Náhrada mzdy se začíná vyplácet až od čtvrtého pracovního dne. V případě nařízené karantény se však karenční doba neuplatňuje a náhrada mzdy náleží již od prvního dne.

Zaměstnanec je povinen neprodleně doručit zaměstnavateli rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které vystavil ošetřující lékař. Od roku 2023 se již standardně využívá elektronická neschopenka, která zjednodušuje celý proces komunikace mezi lékařem, zaměstnavatelem a správou sociálního zabezpečení. Zaměstnanec musí dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce, zejména dodržovat dobu vycházek a být k zastižení na uvedené adrese.

Pro výpočet náhrady mzdy je rozhodující průměrný hodinový výdělek zaměstnance za předchozí kalendářní čtvrtletí. Z tohoto průměrného výdělku se vypočítává redukovaný průměrný hodinový výdělek pomocí redukčních hranic, které jsou každoročně upravovány. V roce 2023 činí první redukční hranice 235,38 Kč, druhá 352,98 Kč a třetí 705,96 Kč. Do první redukční hranice se započítává 90 % průměrného hodinového výdělku, mezi první a druhou hranicí 60 %, mezi druhou a třetí hranicí 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Zaměstnavatel má právo kontrolovat, zda zaměstnanec dodržuje stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce. V případě zjištění porušení tohoto režimu může zaměstnavatel náhradu mzdy snížit nebo neposkytnout. Zaměstnanec má povinnost umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného a být k zastižení v místě pobytu uvedeném v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

Náhrada mzdy se poskytuje ve výši 60 % redukovaného průměrného hodinového výdělku za každou neodpracovanou hodinu v pracovních dnech. Tato částka podléhá zdanění a odvádí se z ní zdravotní a sociální pojištění. Po uplynutí 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti přechází povinnost poskytování dávek na správu sociálního zabezpečení, která vyplácí nemocenské.

Rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku

Pro stanovení náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost je klíčové správně určit rozhodné období, ze kterého se vypočítává průměrný výdělek. Rozhodným obdobím je kalendářní čtvrtletí předcházející čtvrtletí, ve kterém vznikla dočasná pracovní neschopnost zaměstnance. Například pokud zaměstnanec onemocní v průběhu dubna 2023, rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku bude první čtvrtletí roku 2023, tedy leden až březen.

Redukční hranice 2023	Částka	Redukce
První hranice	235,38 Kč	90%
Druhá hranice	352,98 Kč	60%
Třetí hranice	705,96 Kč	30%
Nad třetí hranici	>705,96 Kč	0%

Do výpočtu se zahrnují veškeré zúčtované příjmy, které jsou považovány za hrubou mzdu nebo plat v rozhodném období. Mezi tyto příjmy patří základní mzda, osobní ohodnocení, prémie, odměny, příplatky za práci přesčas, příplatky za práci v noci, o víkendech a ve svátek. Naopak se nezahrnují náhrady mzdy, jako například náhrada mzdy za dovolenou nebo náhrada mzdy při překážkách v práci.

Pokud zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se takzvaný pravděpodobný výdělek. Ten se zjistí z hrubé mzdy, které by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl za běžných okolností. Při stanovení pravděpodobného výdělku se vychází například z pracovní smlouvy, kolektivní smlouvy nebo vnitřního mzdového předpisu.

Průměrný hodinový výdělek se vypočte jako podíl hrubé mzdy zúčtované v rozhodném období a počtu skutečně odpracovaných hodin včetně přesčasových hodin. Tento průměrný hodinový výdělek se následně používá pro výpočet redukovaného průměrného výdělku, který slouží jako základ pro stanovení náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost.

Je důležité zmínit, že do rozhodného období se nezapočítává doba, kdy zaměstnanec nepracoval z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, karantény, mateřské nebo rodičovské dovolené. Tyto období se z výpočtu vylučují, aby nedošlo ke zkreslení průměrného výdělku. Pokud zaměstnanec pracuje na zkrácený úvazek, zohledňuje se tato skutečnost při výpočtu průměrného hodinového výdělku.

V případě, že zaměstnanec nastoupí do zaměstnání v průběhu kalendářního čtvrtletí, je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce příslušného kalendářního čtvrtletí. Pro nově nastupující zaměstnance, kteří onemocní bezprostředně po nástupu do práce a nemají tedy odpracované žádné dny v rozhodném období, se použije pravděpodobný výdělek stanovený zaměstnavatelem na základě obvyklé mzdy pro danou pozici.

Správné určení rozhodného období a výpočet průměrného výdělku je zásadní pro stanovení spravedlivé náhrady mzdy v době nemoci. Zaměstnavatel je povinen tyto výpočty provádět v souladu s platnými právními předpisy a vést o nich příslušnou dokumentaci.

Redukční hranice pro rok 2023

Pro rok 2023 byly stanoveny nové redukční hranice pro výpočet náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost. Tyto hranice jsou klíčovým faktorem při stanovení výše náhrady mzdy v době nemoci zaměstnance. První redukční hranice činí 1 345 Kč, druhá redukční hranice je stanovena na 2 017 Kč a třetí redukční hranice dosahuje částky 4 033 Kč. Tyto hodnoty jsou určující pro správný výpočet náhrady mzdy, kterou zaměstnavatel vyplácí v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti.

Při samotném výpočtu se průměrný hodinový výdělek upravuje pomocí redukčních hranic následujícím způsobem. Z částky do první redukční hranice se započítává 90 % průměrného hodinového výdělku. V pásmu mezi první a druhou redukční hranicí se započítává 60 % průměrného hodinového výdělku. Pro částku mezi druhou a třetí redukční hranicí se započítává 30 % průměrného hodinového výdělku. K částce nad třetí redukční hranicí se při výpočtu náhrady mzdy již nepřihlíží.

Zaměstnavatelé musí tyto redukční hranice důsledně aplikovat při výpočtu náhrady mzdy za nemoc. Je důležité si uvědomit, že náhrada mzdy náleží zaměstnanci pouze za pracovní dny, respektive za směny, které by jinak odpracoval. Za první tři pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy nenáleží. Od čtvrtého pracovního dne činí náhrada mzdy 60 % redukovaného průměrného výdělku.

Praktický dopad redukčních hranic lze demonstrovat na příkladu zaměstnance s vyšším příjmem. Pokud jeho průměrný hodinový výdělek přesahuje třetí redukční hranici, část jeho příjmu nad touto hranicí se již do výpočtu náhrady mzdy nezahrne. Toto opatření má zajistit určitou sociální spravedlnost a zároveň motivovat zaměstnance s vyššími příjmy k vytváření vlastních finančních rezerv pro případ nemoci.

Redukční hranice se každoročně upravují podle vývoje průměrné mzdy v národním hospodářství. Tato pravidelná aktualizace zajišťuje, že výše náhrady mzdy odpovídá aktuální ekonomické situaci a růstu mezd v České republice. Pro zaměstnavatele je proto nezbytné sledovat aktuální hodnoty redukčních hranic a správně je implementovat do svých mzdových systémů.

Při výpočtu náhrady mzdy je také důležité zohlednit pracovní režim zaměstnance a délku jeho obvyklé pracovní směny. Redukční hranice se totiž upravují podle délky směny, což může vést k různým výším náhrady mzdy u zaměstnanců s různou délkou pracovní doby. Toto pravidlo zajišťuje spravedlivý přístup k zaměstnancům s různými pracovními úvazky a směnným režimem.

Výpočet průměrného hodinového výdělku

Pro stanovení náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost je klíčový průměrný hodinový výdělek. Tento výdělek se vypočítává z hrubé mzdy zaměstnance za předchozí kalendářní čtvrtletí před vznikem pracovní neschopnosti. Do výpočtu se zahrnují veškeré složky hrubé mzdy včetně příplatků, odměn a prémií. Nezapočítávají se však náhrady mzdy, odstupné či cestovní náhrady.

Rozhodným obdobím pro výpočet průměrného hodinového výdělku je předcházející kalendářní čtvrtletí. Pokud zaměstnanec nastoupí do pracovní neschopnosti například v dubnu, bude se průměrný hodinový výdělek počítat z období ledna až března téhož roku. V případě nástupu do pracovní neschopnosti v průběhu července až září se bude průměrný hodinový výdělek počítat z období dubna až června.

Pro správný výpočet je nutné znát celkový součet hrubých mezd za rozhodné období a celkový počet skutečně odpracovaných hodin v tomto období. Do odpracované doby se započítávají i hodiny práce přesčas, ale nikoliv doba čerpání dovolené či pracovní neschopnosti. Průměrný hodinový výdělek pak získáme vydělením celkového součtu hrubých mezd celkovým počtem odpracovaných hodin.

V roce 2023 je třeba věnovat zvýšenou pozornost případným mimořádným odměnám či prémiím, které mohou výrazně ovlivnit výši průměrného hodinového výdělku. Tyto jednorázové složky mzdy se započítávají v poměrné výši odpovídající odpracované době v rozhodném období. Pokud například zaměstnanec obdrží roční odměnu ve výši 60 000 Kč, do čtvrtletního průměru se započítá pouze její poměrná část, tedy 15 000 Kč.

Zaměstnavatel musí při výpočtu zohlednit také minimální hodinový průměrný výdělek, který nesmí být nižší než základní hodinová sazba minimální mzdy. V případě, že by vypočtený průměrný hodinový výdělek byl nižší, použije se pro výpočet náhrady mzdy za nemoc minimální hodinová sazba.

Pro účely náhrady mzdy za nemoc se průměrný hodinový výdělek dále upravuje pomocí redukčních hranic, které jsou pro rok 2023 stanoveny ve třech úrovních. První redukční hranice činí 235,38 Kč, druhá 352,98 Kč a třetí 705,96 Kč. Do první redukční hranice se započítává 90 % průměrného hodinového výdělku, mezi první a druhou hranicí 60 %, mezi druhou a třetí hranicí 30 % a k částce nad třetí redukční hranicí se nepřihlíží.

Výsledný redukovaný průměrný hodinový výdělek se následně použije pro výpočet náhrady mzdy za prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti, přičemž za první tři pracovní dny se náhrada mzdy neposkytuje, pokud není v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu stanoveno jinak.

Redukce průměrného hodinového výdělku

Při výpočtu náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost je naprosto zásadní správně provést redukci průměrného hodinového výdělku. Tento proces je klíčový pro stanovení přesné částky, kterou zaměstnanec během nemoci obdrží. Pro rok 2023 byly stanoveny tři redukční hranice, které určují, jak se bude průměrný hodinový výdělek upravovat. První redukční hranice činí 235,38 Kč, druhá redukční hranice je stanovena na 352,98 Kč a třetí redukční hranice dosahuje částky 705,96 Kč.

Samotný proces redukce probíhá tak, že se průměrný hodinový výdělek rozdělí do několika pásem podle redukčních hranic. Z částky do první redukční hranice se započítává 90 procent. To znamená, že pokud má zaměstnanec průměrný hodinový výdělek například 200 Kč, započítá se mu z této částky 180 Kč. U částky mezi první a druhou redukční hranicí se započítává 60 procent rozdílu. Například pokud má zaměstnanec průměrný hodinový výdělek 300 Kč, nejprve se vezme 90 procent z částky do první redukční hranice (235,38 Kč) a k tomu se připočte 60 procent z rozdílu mezi 300 Kč a 235,38 Kč.

Z částky mezi druhou a třetí redukční hranicí se započítává pouze 30 procent. Částka nad třetí redukční hranici se již nezohledňuje vůbec, což znamená, že zaměstnanci s velmi vysokými příjmy dostanou náhradu mzdy vypočtenou maximálně z částky odpovídající třetí redukční hranici. Tento systém redukce zajišťuje, že náhrada mzdy je proporcionálně spravedlivá pro všechny příjmové skupiny.

Je důležité si uvědomit, že redukovaný průměrný hodinový výdělek se následně násobí koeficientem 60 procent, což představuje výši náhrady mzdy za první tři dny nemoci. Od čtvrtého dne pracovní neschopnosti se pak používá koeficient 66 procent. Tento mechanismus zajišťuje, že zaměstnanec dostane během nemoci adekvátní náhradu své běžné mzdy, přičemž systém redukčních hranic brání nepřiměřeně vysokým náhradám u nadstandardních příjmů.

Zaměstnavatelé musí být při výpočtu velmi pečliví, protože nesprávná redukce průměrného hodinového výdělku může vést k chybnému stanovení náhrady mzdy. Výpočet je nutné provádět s přesností na dvě desetinná místa a výslednou částku zaokrouhlit na celé koruny nahoru. V praxi se často používají mzdové programy, které tyto výpočty automatizují, ale je nezbytné, aby mzdoví účetní rozuměli principům redukce pro případnou kontrolu a ověření správnosti výpočtů.

Procentní sazby náhrady mzdy v jednotlivých dnech

Zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy za dočasnou pracovní neschopnost v různých procentních sazbách, které se odvíjí od délky trvání pracovní neschopnosti. V prvních třech pracovních dnech (přesněji v prvních 24 neodpracovaných hodinách) zaměstnanec nemá nárok na žádnou náhradu mzdy. Toto období se označuje jako takzvané karenční období, během kterého musí zaměstnanec překlenout výpadek příjmu z vlastních zdrojů.

Od čtvrtého pracovního dne dočasné pracovní neschopnosti vzniká zaměstnanci nárok na náhradu mzdy, kterou mu vyplácí zaměstnavatel. Výše náhrady mzdy od čtvrtého pracovního dne do čtrnáctého kalendářního dne činí 60 % redukovaného průměrného výdělku. Tato sazba zůstává v roce 2023 neměnná po celou dobu poskytování náhrady mzdy zaměstnavatelem.

Při výpočtu náhrady mzdy je důležité rozlišovat mezi pracovními a kalendářními dny. Zatímco první tři dny bez náhrady se počítají pouze z pracovních dnů, celková doba poskytování náhrady mzdy zaměstnavatelem se počítá v kalendářních dnech. To znamená, že do čtrnáctidenního období se započítávají i víkendy a svátky, přestože v těchto dnech by zaměstnanec běžně nepracoval.

Redukovaný průměrný výdělek se stanovuje pomocí redukčních hranic, které jsou pro rok 2023 upraveny následovně: první redukční hranice činí 235,38 Kč, druhá redukční hranice je stanovena na 352,98 Kč a třetí redukční hranice dosahuje výše 705,96 Kč. Hodinový průměrný výdělek se redukuje tak, že částka do první redukční hranice se započítává z 90 %, částka mezi první a druhou redukční hranicí se započítává ze 60 % a částka mezi druhou a třetí redukční hranicí se započítává z 30 %. K částce nad třetí redukční hranici se při výpočtu náhrady mzdy nepřihlíží.

Zaměstnavatel má povinnost vypočítat a poskytnout náhradu mzdy za všechny plánované směny, které spadají do období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti. Pokud pracovní neschopnost trvá déle než 14 kalendářních dnů, přechází povinnost poskytování dávek na správu sociálního zabezpečení, která vyplácí nemocenské. Náhrada mzdy se poskytuje pouze za pracovní dny a svátky, za které zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí. Za dny pracovního klidu náhrada mzdy nenáleží, pokud zaměstnanci nevzniklo právo na náhradu mzdy za svátek.

Pracovní neschopnost a pracovní doba zaměstnance

Při pracovní neschopnosti zaměstnance je důležité správně zohlednit jeho pracovní dobu a směny, které by běžně odpracoval. Náhrada mzdy za nemoc se poskytuje pouze za pracovní dny a svátky, kdy měl zaměstnanec původně pracovat. V roce 2023 se první tři dny pracovní neschopnosti neproplácí, náhrada mzdy náleží až od čtvrtého pracovního dne. Zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy do 14. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti, od 15. dne již vyplácí nemocenskou Česká správa sociálního zabezpečení.

Pro správný výpočet náhrady mzdy je klíčové znát rozvržení pracovní doby zaměstnance. U zaměstnanců pracujících v klasickém osmihodinovém režimu od pondělí do pátku je situace poměrně jednoduchá. Složitější výpočty nastávají u zaměstnanců pracujících na směny nebo v nerovnoměrně rozvržené pracovní době. V těchto případech je nutné přesně evidovat, které směny měl zaměstnanec původně naplánované a nemohl je kvůli pracovní neschopnosti odpracovat.

Náhrada mzdy se vypočítává z průměrného hodinového výdělku, který se následně redukuje pomocí redukčních hranic. V roce 2023 činí první redukční hranice 235,38 Kč, druhá 352,98 Kč a třetí 705,96 Kč. Z částky do první redukční hranice se počítá 90 %, z částky mezi první a druhou hranicí 60 % a z částky mezi druhou a třetí hranicí 30 %. K částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Zaměstnavatel musí při výpočtu zohlednit také případné příplatky za práci ve svátek, o víkendu nebo v noci, pokud by je zaměstnanec získal, kdyby pracoval. Tyto příplatky se započítávají do průměrného výdělku, ze kterého se náhrada mzdy počítá. U zaměstnanců s pružnou pracovní dobou se bere v úvahu základní pracovní doba, nikoliv volitelné úseky.

Specifická situace nastává u zaměstnanců pracujících z domova nebo u těch, kteří mají individuální úpravu pracovní doby. I v těchto případech platí, že náhrada mzdy se poskytuje pouze za dobu, kdy měl zaměstnanec původně pracovat. Pro účely výpočtu náhrady mzdy se považuje za pracovní den i den, kdy měl zaměstnanec čerpat dovolenou, ale kvůli pracovní neschopnosti ji čerpat nemohl.

V případě dlouhodobější pracovní neschopnosti je důležité správně určit přechod mezi obdobím, kdy náhradu mzdy vyplácí zaměstnavatel, a obdobím, kdy již nastupuje nemocenská od ČSSZ. Tento přechod musí být bezproblémový a zaměstnanec by neměl pocítit výpadek v příjmech. Zaměstnavatel má povinnost včas odeslat příslušné podklady na ČSSZ, aby mohla být nemocenská vyplacena včas.

Konečný výpočet náhrady mzdy za nemoc

Pro správný konečný výpočet náhrady mzdy za nemoc v roce 2023 je nutné nejprve stanovit průměrný hodinový výdělek zaměstnance. Ten se vypočítá z hrubé mzdy za předchozí kalendářní čtvrtletí, kterou vydělíme počtem skutečně odpracovaných hodin. Náhrada mzdy přísluší zaměstnanci od čtvrtého pracovního dne dočasné pracovní neschopnosti, přičemž první tři dny jsou neplacené. V případě nařízené karantény se náhrada poskytuje již od prvního dne.

Redukční hranice pro výpočet náhrady mzdy v roce 2023 činí: první redukční hranice 235,38 Kč, druhá redukční hranice 352,98 Kč a třetí redukční hranice 705,96 Kč. Tyto hranice se používají pro úpravu průměrného hodinového výdělku. Do první redukční hranice se započítává 90 % průměrného hodinového výdělku, mezi první a druhou redukční hranicí 60 %, mezi druhou a třetí redukční hranicí 30 % a nad třetí redukční hranici se k částce nepřihlíží.

Při samotném výpočtu náhrady mzdy je třeba zohlednit pracovní dobu zaměstnance v jednotlivých dnech. Výše náhrady mzdy činí 60 % redukovaného průměrného výdělku. Pokud má zaměstnanec nepravidelnou pracovní dobu, počítá se náhrada podle rozvrhu směn na příslušné období. V případě kratšího pracovního úvazku se redukční hranice úměrně snižují podle sjednané týdenní pracovní doby.

Pro zaměstnavatele je důležité správně evidovat období dočasné pracovní neschopnosti a počet zameškaných hodin. Náhrada mzdy se poskytuje za pracovní dny a svátky, za které zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí. Zaměstnavatel vyplácí náhradu mzdy maximálně prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, poté přechází zaměstnanec na nemocenské dávky vyplácené správou sociálního zabezpečení.

V praxi je nutné také zohlednit případné krácení náhrady mzdy, například pokud si zaměstnanec přivodil pracovní neschopnost v důsledku účasti ve rvačce nebo bezprostředně pod vlivem alkoholu či návykových látek. Zaměstnavatel může náhradu mzdy snížit nebo neposkytnout, pokud zaměstnanec porušil léčebný režim stanovený lékařem.

Pro správný výpočet je nezbytné mít k dispozici všechny potřebné podklady, zejména potvrzení o pracovní neschopnosti od lékaře, evidenci pracovní doby a mzdové podklady za rozhodné období. Zaměstnavatel musí náhradu mzdy vyplatit v nejbližším pravidelném výplatním termínu po vzniku nároku, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak. Výpočet náhrady mzdy je součástí mzdové evidence a podléhá archivaci podle příslušných předpisů.

Zdanění a odvody z náhrady mzdy

Náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost podléhá specifickým pravidlům zdanění a odvodům, které je třeba důsledně dodržovat. Náhrada mzdy je zdanitelným příjmem a vstupuje do základu daně z příjmů fyzických osob. To znamená, že zaměstnanec musí z této náhrady odvést daň z příjmů ve výši 15 procent, stejně jako ze své běžné mzdy. Náhrada mzdy se také započítává do ročního základu daně při podání daňového přiznání nebo při ročním zúčtování daně.

Z hlediska odvodů na sociální a zdravotní pojištění je situace odlišná od běžné mzdy. Náhrada mzdy za nemoc nepodléhá odvodům na sociální pojištění, což znamená, že se z ní neodvádí pojistné na důchodové pojištění, nemocenské pojištění ani příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Toto pravidlo platí jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Důvodem je skutečnost, že náhrada mzdy představuje již náhradní plnění za situaci, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci ze zdravotních důvodů.

Co se týče zdravotního pojištění, náhrada mzdy za nemoc rovněž nepodléhá odvodům na zdravotní pojištění. Zaměstnavatel ani zaměstnanec tedy z této částky neodvádějí pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Je však důležité poznamenat, že za zaměstnance v dočasné pracovní neschopnosti platí zdravotní pojištění stát, čímž je zajištěno kontinuální zdravotní pojištění i v době nemoci.

Pro zaměstnavatele je podstatné, že vyplacená náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost je daňově uznatelným nákladem. Zaměstnavatel si může od státu nárokovat refundaci 50 % vyplacené náhrady mzdy formou odpočtu od odváděného pojistného na sociální zabezpečení. Toto opatření slouží k částečné kompenzaci nákladů, které zaměstnavateli vznikají v souvislosti s pracovní neschopností zaměstnanců.

V praxi to znamená, že při výpočtu čisté náhrady mzdy se od hrubé částky náhrady odečte pouze daň z příjmů, ale nikoliv pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Pro zaměstnance je tedy čistá náhrada mzdy vyšší, než by odpovídalo stejné hrubé částce běžné mzdy. Tento rozdíl je způsoben právě absencí odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

Zaměstnavatel musí vést přesnou evidenci vyplacených náhrad mezd za dočasnou pracovní neschopnost pro účely daňového přiznání a výkaznictví vůči správě sociálního zabezpečení. Tyto údaje jsou důležité nejen pro správné zdanění, ale také pro případnou kontrolu ze strany finančního úřadu nebo správy sociálního zabezpečení. V měsíčním vyúčtování mzdy musí být náhrada mzdy za nemoc uvedena samostatně, aby bylo možné správně aplikovat příslušná pravidla pro zdanění a odvody.

Když pochopíte, jak se počítá náhrada mzdy v nemoci, zjistíte že je to jako puzzle - každý dílek má své místo a když je správně složíte, dostanete jasný obrázek vaší výplaty

Radmila Procházková

Povinnosti zaměstnavatele při výplatě náhrady

Zaměstnavatel má při výplatě náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost několik zásadních povinností, které musí důsledně dodržovat. Primární povinností je včasné vyplacení náhrady mzdy, která náleží zaměstnanci od čtvrtého do čtrnáctého kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Tato náhrada se vyplácí v termínech stanovených pro výplatu mzdy nebo platu, přičemž zaměstnavatel musí zajistit, aby byla částka správně vypočítána podle aktuálních redukčních hranic platných pro rok 2023.

Zaměstnavatel je povinen vést přesnou evidenci o všech pracovních neschopnostech svých zaměstnanců, včetně doby jejich trvání a výše vyplacených náhrad. Pro rok 2023 musí zaměstnavatel aplikovat redukční hranice ve výši 235,38 Kč pro první redukční hranici, 352,98 Kč pro druhou redukční hranici a 705,96 Kč pro třetí redukční hranici. Tyto částky jsou klíčové pro správný výpočet náhrady mzdy.

Další významnou povinností zaměstnavatele je kontrola dodržování léčebného režimu zaměstnance během prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel má právo, nikoliv povinnost, provádět kontrolu dodržování povinnosti zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. V případě zjištění porušení těchto povinností může zaměstnavatel náhradu mzdy snížit nebo neposkytnout.

Zaměstnavatel musí také zajistit řádnou archivaci veškeré dokumentace související s pracovní neschopností zaměstnance. To zahrnuje především potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, záznamy o provedených kontrolách dodržování léčebného režimu a výpočty náhrad mezd. Dokumentace musí být uchovávána po dobu stanovenou příslušnými právními předpisy, obvykle po dobu 30 let pro účely důchodového pojištění.

V rámci své odpovědnosti musí zaměstnavatel také správně aplikovat redukci průměrného hodinového výdělku. Náhrada mzdy se počítá z redukovaného průměrného hodinového výdělku, přičemž se do první redukční hranice započte 90 % průměrného hodinového výdělku, z částky mezi první a druhou redukční hranicí se započte 60 %, z částky mezi druhou a třetí redukční hranicí 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Zaměstnavatel je rovněž povinen informovat zaměstnance o způsobu výpočtu náhrady mzdy a na požádání mu poskytnout detailní rozpis výpočtu. V případě nejasností nebo sporů musí být schopen doložit správnost výpočtu a oprávněnost výše vyplacené náhrady. Při nedodržení těchto povinností se zaměstnavatel vystavuje riziku sankcí ze strany kontrolních orgánů a případným pracovněprávním sporům se zaměstnanci.